Táááák, mám tu zelenou... Jupíííí. Je to sice asi jediná barva, která se mi jakože nic moc nelíbí... (lesáci prominou) teda ne že by se mi vůbec nelíbila, taková barva snad ani neexistuje... no ale prostě třeba na vlasy bych si ji asi nedala (i když zrovna dneska se nechávám stříhat, tak že by...?).

No ale prý je zelená taková jakože pozitivní a přitom ne až tak moc provokující, jako třeba červená (ta se třeba časem taky vrátí).. a prý je to barva naděje.. tož tak. Kdo ví, ten ví.

Tak trochu jsem se vrátila na začátek - někdy je strašně fajn začít od začátku, nesnažit se pořád nabalovat něco nového na staré nánosy... Nikdy jsem neměla ráda, když se muselo něco předělávat. Pokud to jde, to radši tu věc vezmu, zničím a začnu od začátku. Teda ne, že by to šlo vždycky... No jakože tady na blogu - staré je pryč a dávat znovu to tu už nebudu... a asi i v životě. Prý jsem pro mnohé znamením naděje.. a taky prý poslední dobou jenom zářím... To by mě teda zajímalo, jak to jde poznat třeba jen přes vzkazy, ale tak asi jde :-D

Dneska z toho asi nic moc chytrého nevyleze... kdo něco čekal, tak sorry :-D Ale prostě mám radost a těším se třeba i na to, jak si v pondělí otevřu okno (nebo přemůžu sama sebe a vylezu na zahradu?) a budu poslouchat. Teda doufám, mám slíbené, že to k nám zaručeně slyšet bude. Ale kdo můžete, doma nezůstávejte a běžte přímo na místo činu

Tak mějte radost taky :-D