Během jediného týdne jsem se dozvěděla o smrti dvou lidí. Jednoho jsem znala asi dvacet let, druhého vůbec… přesto je oba dva vidím vedle sebe… jako jakési dva protiklady…
... obě dvě smrti dost podobné, protože obě dvě jaksi nepřirozené, nezpůsobené nemocí nebo stářím… a přece tak rozdílné…
... jeden z nich bojoval do posledních vteřin… a druhý to vzdal už předem…
První je malý chlapec, ani ne desetiletý. Vběhnul pod auto… a když už se zdálo, že by snad mohlo být líp, tak se objevily komplikace a on zemřel.
Druhý je pán, několik let mě učil hudební nauku. Umělec, vynikající hudebník. I když byl možná přísný a ne vždy příjemný nebo vlídný, hodně mě naučil. Odešel do důchodu a hned několik málo dní potom spáchal sebevraždu.
Vidím před sebou smrt…
… a vidím před sebou život… život, tak nádherný… možná právě proto, že je tak křehký… Život, se kterým tak často zbytečně hazardujeme…
Život, se kterým tak často hazarduju...
Komentáře
Nechápu toho pána hudebníka, učil mé sourozence hudeb.nauku, byl to člověk dobrák a přece Pán Bůh mu život dal a on si jej sám vzal..ale, nechci NIKOHO SOUDIT..<br />
a Patrika je mně líto, ale Bůh jej chtel mít u sebe, Pán dal a Pán vzal..a já na pohřeb pojedu, tak věřám, že to bude smutné, ale zaroveň to bude oslava z toho, že máme dalšího přímluvce v nebi....
Tam bude tolik lidí, když ho měl každý rád:( <br />
A kdybych mohla, tak tomu vašemu panu Hudebníkovi, když ho nechce, ten život zeberu a dám do Pati, ale bohužel to není v mé moci....a já nesnáším lidi, kteří si vezmou život, když jiní tolik bojují a nechcou se vzdát a stejně podlehnou:-(
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.