Přiznám se, že bibli moc často nečtu. Jako ne že bych slova Písma nečetla nebo neslyšela vůbec, ale teď mám na mysli bibli jako tištěnou knihu. Většinou čtu texty přímo z internetu, mobilu apod. A když už čtu tu tištěnou, tak spíš náhodně, kde ji zrovna otevřu. A když se náhodou podaří a otevřu Starý zákon, tak ho hned zase hodně rychle zavřu.

Ani nevím proč, ale tentokrát to bylo jinak.

 

Otevřela jsem bibli na začátku proroka Jeremiáše. A netuším proč, ale dokonce jsem začala číst – abych se vzápětí pořádně zapotila.

 

Na začátku je totiž rozhovor Jeremiáše s Hospodinem. Hospodin ho posílá, aby šel k lidem. A Jeremiáš – jak taky jinak – se začíná bránit a vymlouvat. Nevím, jak bych mluvil… jsem přece chlapec…

A Hospodin na to říká: Neříkej, že jsi chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě… (kdyby to někoho zajímalo, je to Jeremiáš 1. kapitola).

 

Úplně v tom vidím nás všecky. Třeba i víme, že máme něco udělat. Víme, že nás Bůh někam volá, že nás chce v nějaké situaci, v nějakém prostředí. A nás nenapadne nic jiného, než se začít vymlouvat, že na to nemáme, že jsme mladí, slabí, neschopní a nevím jací.

Ale už často neslyšíme – nebo možná nechceme slyšet – co nám na to Bůh odpovídá: Neboj se. Vždyť já vím, jaký jsi. Já jsem tě povolal tvým jménem. Já vím, já tě znám. Znám tě líp, než znáš ty sám sebe. Nechci po tobě kdovíjaké nesplnitelné výkony, nějaké závody, kdo bude lepší. Chci jen, abys mi důvěřoval. Abys odpověděl na moji lásku. Stačí, když uděláš ten první krok. Vykročíš – s důvěrou… a to ostatní můžeš nechat na mně…

 

Jak řekla sv. Terezie Benedikta od Kříže – To, co se odevzdá jemu, se neztratí.

 

 

Můj Otče,

odevzdávám se ti, učiň se mnou, co se ti zalíbí.

Ať se mnou učiníš cokoliv, děkuji ti za to.

Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.

Nepřeji si nic jiného, než aby se tvoje vůle vyplnila na mne,

na všech tvých tvorech, můj Bože.

Odevzdávám svou duši do tvých rukou.

Dávám ti ji, můj Bože s celou láskou svého srdce, protože tě miluji

a protože je potřebou mé lásky dát se, odevzdat se do tvých rukou bez míry

- s nekonečnou důvěrou, protože ty jsi můj Otec.

(Charles de Foucauld)