Miluji Tě... Už vám to někdy někdo napsal? V SMS, mailu, těm dříve narozeným možná ještě v klasickém dopisu...?

 

Mně jo :-). Pokaždé znova mi poskočí žaludek i srdce zároveň (samozřejmě obrazně, heh). Naposledy se mi to takhle stalo zrovna tento týden.

 

Prý že je na signálech téma měsíce bible. Nedávno mi jeden kamarád říkal, že poslední dobou čtu bibli nějak často, ráda... Se zahanbením jsem si uvědomila, že je pěkně vedle. Většinou čtu bibli tak jako že vím, že bych třeba aspoň někdy měla, ono se to tak asi sluší a prý že je to dobré a tak. Ale je to tak možná jako se spoustou jiných (dobrých) věcí - že se nejdřív do toho člověku vůbec nechce a najednou má milion a osm jiných činností, co nutně musí nejradši hned udělat a tak všelijak podobně... Ale loni mě inspirovala Kikina, která tu tehdy někde psala, že čte bibli každý den, tak jsem si řekla, že proč bych to nemohla zkusit taky, tak jsem to teda zkusila. Rok se pomalu končí... a já tu bibli pořád ještě čtu. Bez mučení přiznávám, že to teda fakt nebylo každý den v roce... ale tak, jak se mi na začátku snad nikdy nechtělo, tak teď, když se některý den k tomu nedostanu, už mi to prostě nějak chybí...

 

A co že má bible společného s vyznáním lásky? Strašně moc. Nejdřív jsem si říkala, co to jako je, že se tam furt někdo vraždí... a spoustu věcí nechápu a tak... a někdy si říkám, proč to vlastně teda čtu, když vůbec netuším, o čem je řeč...

 

... ale celou biblí se vine jako červená nit to nádherné vyznání lásky Boha k člověku... a to je asi to, proč tu bibli teď už fakt každý den čtu...