Už ráno to vypadalo fakt slibně - po nekonečně dlouhé zimě mě probudilo šimrání na tváři a v očích: to vylezlo sluníčko a rozhodlo se vykouzlit mi na tváři úsměv.
Měla jsem tajné narozeninové přání: být na mši. No, pro řidiče auta moc tajné nebylo :-D Těšila jsem se...
... a pak už jsem se těšila ještě víc. Po dvou týdnech jsem měla šanci dostat se do kostela, i když by to nebylo v naší farnosti, ale vedlejší (kde to mám moooooc ráda).
A pak se zjistilo, že auto není. Tak jsem to tak nějak vzala, že se nedá nic dělat a že třeba někdy jindy. Chtěla jsem si uchovat pokoj v srdci, takže nějaké zlobení se jsem prostě nebrala v úvahu :-D Bylo to takové to tiché odevzdání do Božích rukou: Tatínku, zkus to nějak zařídit... víš, že bych z toho měla radost... Až v okamžiku, kdy jsem myslela, že tam nebudu, jsem poznala, jak moc tam chci.
A najednou auto bylo. Úplně jiné, s úplně jiným řidičem - nečekaně, v okamžiku, kdy už jsem s tím vůbec nepočítala.
A pak při mši slova o tom, že náš Otec ví, co potřebujeme... a moje tiché zašeptání díků za život.
Komentáře
takže si nakonec byla...to je dobře že aspoň někom sa plníja ,,tajná" přání:)
jo, ja uz sem ti to potom ani nestihla rict, jak to bylo rychle :-D
:)...šak to nevadí...potom někdy povíš:)
Nejkrásnější dárek od TÁTY, který to umí zařídit, když mu to dovolíme.
Moc Ti to přeju!
Pozornost toho Nejlepšího přímo v den narozenin. To je hezké,... skutečně díky Tatínkovi.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.