... a teď nemyslím ani Velikonoce ani blížící se květen ani nic podobně krásného a pozitivního.

Ale už zas tvoří 99 procent dne a noci to, že ležím v posteli. Občas, ve světlých chvilkách, se mi podaří sedět. No prostě úžasné.

Není to první den ani týden, takže to berte prostě asi tak, že se z toho potřebuju aspoň vypsat...

 

... což je asi tak jedna z deseti (možná i míň) možností, co se asi tak dá vleže dělat.

 

Všechny filmy, co mám doma, jsem viděla asi pouze patnáckrát.

Vždycky jsem ráda a hodně četla, ale nic se nemá přehánět - takže teď mi při slově kniha naskakuje husí kůže.

A co se týká modlitby, mám takový pocit, že jsem pomodlená asi tak na tři životy dopředu.

 

Tímto kohokoliv - byť jen náhodně zbloudilého na tento blog - prosím: pokud vás napadá nějaká činnost, co se u ní může ležet a moc nehýbat (momentálně jsem ráda, když zvládnu nejzákladnější hygienu, takže pro představu asi tak...), sem s ní.

Mně už nějak po šesti letech dochází inspirace - a asi i trpělivost.

Asi není potřeba to brát nijak tragicky :-D  - prostě už z toho pomalu blbnu...