Tak si poslední dobou asi trochu víc uvědomuju, jak je to těžké nejen pro mě, ale také pro vás všechny, co mi pomáháte. Vždycky, když už se zdá líp, tak potom zas není - ale ono se to možná fakt jenom zdá.
Kdysi mi někdo říkal, že plno lidí asi neví, co dělat - a proto se prostě neozve.
A tak děkuju všem, kteří pochopili, že nemusí věci vyřešit (a že to ani nejde), ale že občas stačí docela málo - a pro mě to přitom v tom okamžiku znamená strašně moc.
Možná jste to už viděli, já jsem jenom za dnešek ten odkaz viděla na několika různých místech u několika různých lidí, ale stejně mi to nedá, abych na to nereagovala - jsou to názory malých (čtyř až osmiletých) dětí na lásku.
"Autor a lektor jednou mluvil o soutěži, kde měl dělat porotce. Cílem soutěže bylo najít nejstarostlivější dítě. Vítězem se stal čtyřletý chlapec. Sousedovi odvedle zrovna nedávno zemřela žena. Když chlapeček viděl muže plakat, vplížil se na jeho dvorek, vlezl mu na klín a jen tak tam zůstal sedět. Když se matka zeptala, co sousedovi řekl, chlapec odpověděl: Nic, jen jsem mu pomohl brečet."
(Tady to kdyžtak najdete celé:
http://www.dekuji.eu/detske-nazory-na-lasku-106.html )
A tak děkuju
za každý úsměv, pohled do očí
za pohlednici z míst, která jste navštívili a vzpomněli si tam na mě
za bavlnky :D
za písničku, která je teď mojí nejčastější modlitbou
společnou modlitbu
za každou SMSku
za správná slova ve správnou chvíli
a taky za mlčení ve správnou chvíli :D
za doprovod na mše sv.
.... a za spoustu dalších věcí :)
Prostě za to, že mě máte rádi.
Děkuju všem, kteří dokázali zahodit možná trochu strachu, nedostatku času a nevím čeho všeho a pomáhají mi "brečet". Ono to totiž vážně funguje - člověk často nemusí dělat nic zvláštního, stačí, když s tím druhým prostě je.
Mimochodem, začala jsem si psát svůj osobní Magnificat. Někdo by se možná divil, co všechno se tam dá v mém podání najít - ale třeba zrovna včera jsem si tak ležela v trávě na zahradě, modlila se k Duchu Svatému, cítila kolem sebe vánek (miluju vánek) a na koleno si mně sedl motýl (miluju motýly)... Tož tak.
Komentáře
Já taky děkuju... Děkuju, žes to napsala. Moc mi to v danou chvíli pomohlo... :)
:)
díky za svěží vánek tvojeho článku, motýlku :))
je to něžný-jako ty...a krásný.
Moc hezký, úpřímný, ze srdce...
:)
Někde jsem četl, že kdyby byl atom velký jako fotbalové hřiště, bylo by jeho jádro velké asi jako malý motýl uprostřed. A v životě potřebujeme jak ten střed v podobě motýla, tak volný, prázdný prostor, do kterého si můžeme lehnout a kochat se přírodou...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.