Poslední dobou se mě nezávisle na sobě pár lidí ptalo, co se mi stalo :-D (tvrdili, že v pozitivním slova smyslu, tak já jim budu věřit).

Tak já vám teda prozradím malé tajemství. No, teď už to tajemství nebude, ale vzhledem k tomu, že je fakt malé, tak je to celkem fuk. A třeba to někoho povzbudí, třeba to někomu udělá radost, třeba...

 

Milý deníčku... :-D

 

Dala jsem si tomu sama pro sebe pracovní název. Kouzlo přítomnosti.

Užívám si maličkostí, hýčkám sama sebe :-D, užívám si malých radostí (to by člověk nevěřil, jak jsou takové malé radosti strašně důležité), zpívám, tancuju (to sice jenom v představách, touhách a snech, ale tancuju :-D) a mám prostě radost z toho, že žiju.

 

Možná by si někdo ťukal na čelo, ale já tak v posledních dnech třeba strávila nezapomenutelný večer s přáteli na nějakém mně neznámém kopci. Byla teda dobrá zima, takže po dvou desátcích jsme se na kochání se přírodou vykašlali a šli se dál modlit do auta :-D.

No a pak jsem (zase jindy, ne už ten samý večer) šla obědvat a zároveň chtěla jít ven, tak jsem to spojila - no, Snídani v trávě by podle mě asi nikdo nenamaloval - většinou se vzbudím prostě tak, že rovnou obědvám - ale Oběd v trávě... Nevíte někdo, jestli takový obraz třeba existuje?! A nevíte o někom, kdo by mě chtěl malovat? No, to asi nikdo, tak přejdeme dál... :-D

 

Stručně řečeno si užívám přítomnosti. To, co se stalo, odevzdávám Bohu - a je toho teda dost. To, co teprve bude, to vlastně ještě nevím, co bude, tak proč si s tím dělat nadměrně těžkou hlavu. Hmmmm, ale přítomnost, to je panečku něco :-)...