Jo, ten otazník i vykřičník jsou tam zcela správně.
Pořád se tak nějak ptám sebe sama, jestli vůbec se ho modlit a když už, tak proč. No, to asi nezjistím nikdy :) - takže se ho prostě modlím. A možná právě tehdy, když se mi chce nejmíň.
Jak psala majkiii - a možná to tak má většina lidí - i já mám období, kdy jo a kdy zásadně ne. No, teď je to tak spíš že NE, ALE.... Sama za sebe bych řekla jasně ne. ALE: někdy je důležitější ne to, jestli já jako řeknu, že se mi chce nebo nechce nebo mi to něco říká nebo neříká nebo já nevím co - ale prostě se pro to rozhodnu. Takže jsem se rozhodla, že ANO.
Snad mě můj milý nezbije (ne, to on by nikdy neudělal :D ), že to tu tak veřejně napíšu, ale modlíme se ho pokud možno spolu. Někdy osobně, někdy přes telefon - a je to strašně fajn. Zrovna včera jsem se ho totiž chtěla modlit sama - a pětkrát u něho usnula (jo, i tohle je možné :-D ).
Takže komu se nechce nebo já nevím co: jasné rozhodnutí se pro něco dobrého je úžasná věc.
Komentáře
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15214
Říct „ano Otče“ a skutečně jít, je možné jenom v plné míře Kristovy zralosti. Na cestě k ní je už velkým vítězstvím říci: „Nechce se mi, přesto půjdu. Snad se pak probojuji jako sv. Ignác k agere contra, tedy ke svobodě učinit pravý opak toho, než co se mi vlastně chce: nechce se mi, proto půjdu. Ale to není pouhý cvik vůle! Jde to opravdu jen tehdy, když vím pro koho.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.