Mám čím dál víc ráda ticho. Ne nějaké tíživé, kdy nevím, co říct, ticho plné smutku nebo ukřivděnosti, ale prostě ticho.

 

Takové to ticho, kdy jsem nejvíc blízko sama sobě. Takové to ticho, kdy jsem nejvíc blízko Bohu.

 

To ticho, které mi před nedávnem doporučoval blízký kamarád a které se mi zdálo jako blbý nápad, později možná jako docela dobrý nápad, ale zaručeně nic pro mě.

 

 

To ticho, co nabízí prostor pro ztišení.

Pro otázky.

Pro odpovědi.

Pro Boha.