Někdy by si člověk možná přál, aby měl možnost modlit se ve společenství, být na mši sv., přijímat častěji svátosti; nebo se aspoň trochu soustředěně modlit déle než minutu, aniž by u toho usínal.

Jeden kněz mě ale naučil moudré věci: nepodceňuj žádný způsob modlitby. Vždy se v tobě modlí Duch Svatý...

Někdy to tak vypadá, jako bychom i při modlitbě byli zaměření na nějaký "výkon".

 

Kdo kdy řekl, že modlitba nemůže vypadat třeba i tak, že deset minut jen ležíš a koukáš do stropu?

Bože, tady to je ten čas, kdy chci být s Tebou. Je mi ale tak špatně, že víc nezvládám. Jen prostě BÝT...

 

Může v tom být víc odevzdanosti, víc lásky, více víry než v jakékoliv jiné modlitbě, která vypadá na první pohled "víc zbožně". Nemusíš u toho používat žádná "liturgicky předepsaná gesta", nemusíš u toho ani mluvit.

Někdy je prostě maximum, co můžeš dát, právě ono BÝT... :)