a dostanete

Asi jsem nikdy nebyla tak úplně typ člověka, který by Boha stále o něco prosil - spíš jsem si říkala, že On přece tak nějak ví, co potřebuju a co bych si přála a proč bych mu to teda měla ještě nahlas říkat :)

 

A dnes jsem našla v jedné knize úžasný text:

 

"Modlitba v podstatě znamená "prosit, hledat a tlouct". Není to ale otravování Boha, abychom na něm vymámili něco, co chceme my. Naopak, je to synovský postoj s přesvědčením, že Otec mě obdaruje a že ví, co mi má dát; a totéž chce i syn a prosí o to.

 

Neprosíme proto, abychom přiměli Boží ruku k dávání, ale abychom otevřeli svou ruku, a tak mohli přijmout dar od toho, který je stále k dispozici každému, kdo po něm touží.

 

Proste...

 

Je třeba prosit ustavičně, bez únavy. Ne proto, že Bůh nechce dát, ale protože nekonečný dar každý přijímá úměrně své touze. Prosit znamená rozšiřovat touhu a duchovní život je "cvičiště touhy" (sv. Augustin).

 

Člověk se stává tím, po čem touží; jestliže touží po Bohu, stává se jako on.

 

Prosíme vždycky o to, co nemůžeme získat jinak než darem od někoho jiného. A tady vlastně prosíme Jiného, aby se nám sám dal jako dar: člověk je prosba o Boha a Bůh je dar pro člověka."

 

 

Text je z knihy Nad evangeliem podle Matouše (Silvano Fausti, Paulínky 2009), Mt 7, 7-12.