Nikdy mě nepřestane dostávat do úžasu přímluvná modlitba.

 

Jak dokáží vytvořit společenství lidé, kteří se navzájem vůbec neznají. Jak se za vás modlí lidé, které jste nikdy předtím neviděli, a přitom se modlí přesně za ty věci, které nejvíc potřebujete.

Jak je vůbec možné vytvořit takové prostředí lásky, přijetí, služby.

Skoro o žádném z nich jsem nic nevěděla, a přesto mi připadalo, že kdyby tam někdo z nich nebyl, chyběl by.

 

Odpověď na to všechno zazněla pak v kuchyni, když jsem jedné z nich děkovala:

To ne já, to Bůh.