O Vánocích snad každý tak trochu počítá s tím, že dostane nějaký dárek. Poslední dobou si uvědomuju, jak velký dar jsem dostala já.

 

Už před časem se mi dostaly do rukou knížky od jednoho autora, které vydaly paulínky – Silvano Fausti se zamýšlí nad evangeliem podle Matouše, Marka, Lukáše (a v lednu se k českým čtenářům dostanou i texty zamyšlení nad evangeliem podle Jana).

 

Původně jsem je brala pracovně, jako mnoho jiných knížek. Až když jsem je četla, postupně jsem zjišťovala, že jsou pro mne především velkým darem.

 

Díky nim si totiž uvědomuju, jak velkým darem je pro mne víra v Boha, který je Láska. Něžný Otec (protože jsem toho pozemského otce doma skoro nikdy neměla, nikdy jsem slovní spojení „dobrý otec“ moc nechápala), který mne miluje a je pro něho nepředstavitelnou radostí, když také já miluju jeho. Který mne zdálky jako milosrdný Otec vyhlíží, jestli se už k němu zase vracím. Který si mne vryl do svých dlaní, který na mne nikdy nezapomene.

Který je Otec všech, to znamená, že moje životní cesta je ta, po které kráčím společně se svými bratry a sestrami. Víra se nedá žít jako „samostatná jednotka“.

 

Moje názvy jsou občas takové tajuplné (někdy i pro mne samotnou), tak kdyby náhodou: 4 jsou čtyři knihy + jeden dar, ten největší, je Bůh sám.

 

Pokud chcete, berte to jako moje osobní svědectví.

Pokud chcete, berte to klidně i jako reklamu, protože ty knížky jsou fakt dobré :-)