Je to už víc jak čtvrt roku a já pořád stejně žasnu a nechápu. Jak popsat nepopsatelné?

 

Zítra má svátek ten, jehož jsem prosila o přímluvu. Prý o něm nemusím nic vědět, jen ho mám prosit, aby se za mě přimlouval u Boha. Ve své době prý konal zázraky, uzdravoval nemocné, byl blízko Bohu. Tak proč ne dnes...?

Stejně jsem si o něm pak něco málo vygooglila, ale to až mnohem později. Tehdy jsem jen poslechla a prosila.

 

Skoro deset let v různých nemocnicích… a teď najednou pomohly léky, které předtím nepomáhaly, teď se našla diagnóza, která se předtím několikrát vyloučila…

Nechápu a asi nikdy nepochopím :-)

Jen děkuju. Bohu i vám všem, kteří jste se za mě u Něho přimlouvali.

 

 

Strohá slova překypujícího srdce. Najednou mám znovu uťapkané nohy, vítr ve vlasech a píseň na rtech.

Velebí má duše Hospodina…