25 hodin. O hodinu víc.
A ve mně to probouzí myšlenku, co s tím budu dělat. Teda ne že bych to nějak chtěla měnit, bádat nad tím či provozovat něco podobně šíleného (teda aspoň pro mě šíleného).
Ale spíš si tak říkám, že mám spoustu času. Každý z nás má stejnou spoustu času. Záleží jen na nás, jak ho využijeme. A já za sebe sebekriticky říkám, že teda dost mizerně.
Kolik času denně jsem schopná být u počítače, mobilu... Možná pod nějakou záminkou práce, vzdělávání... Ale stejně... Často jsou to jen omluvy nebo výmluvy.
Kolik času jsem ochotná dát svému bližnímu, který je sám, možná potřebuje pomoc, možná si ho nikdo nevšímá, možná ho někdo odsuzuje, který možná neví, co dělat, možná by mu stačilo jedno vlídné slovo, možná je na okraji společnosti? Včera jsem byla na mši pro mládež - bylo zrovna téma: Kdo je můj bližní? Každý. Každý je můj bližní...
Kolik času jsem ochotná být v tichu... se svými myšlenkami? Radši si pustím rádio. Kdysi dávno jsem měla ráda ticho...
A kolik času jsem ochotná být s Bohem?
Komentáře
Katy, taky jsem si vyčítala, že nevěnuju Bohu a lidem tolik času, kolik bych měla.
Pak mi jedna paní řekla, že je dobrý se třeba večer zastavit a podívat se na uplynulý den s tím, kolik mi přinesl radostí, jestli jsem je mohla s někým sdílet, jestli jsem sama v sobě spokojená. Můžu říct sama za sebe, že mi to přineslo mnohem víc radosti a pokoje než to klasické "negativní" zpytování. Tím to nevylučuju, ale myslím, že i Bůh má radost, když ji máme my, když všechno stvořil pro nás a udělal to z lásky, tak určitě chce, abychom se z toho radovali, ne? A člověk, který má radost a je spokojený, tak ji tak nějak automaticky šíří i kolem sebe - dobrý strom nese dobré ovoce... Nebo se pletu?
Ivo, jasně... já to myslela spíš jako takové to bezduché bloumání po internetu, které ty možná neznáš ;-) - a které nepřináší žádné ovoce ani mně samotné :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.